Upozorňujeme,že následující příběhy se pokládají za "literární díla,která jsou výsledkem tvůrčí činnosti autora" dle § 2, odst. 1, Autorského zákona a bez souhlasu našich klientů nesmí být kopírovány,rozmnožovány,jakkoliv upravovány či jinak použity v komerčních médiích včetně internetu a jiných webových stránek než je http://www.jakzhubnu.cz .

Příběhy nebyly slohově,pravopisně ani stylisticky upravovány.Na požádání jsme schopni zprostředkovat kontakt na naše klienty. V případě zájmu nám napište na tento mail.

Jaroslav H. - I.

16.prosince 2010

Problémy s nadváhou snad už poznala většina lidí žijících v našich končinách. A ti, co tuto zkušenost nemají, by se měli poradit s lékařem, jestli jsou zcela zdrávi.
Takové a podobné průpovídky jsem pronášel ve společnosti hubenějších i urostlejších. Humor jsem začal ztrácet, až  když jsem   přišel o do-centuru a zjistil, že její získání je téměř nemožné. Ze zajímavého čísla 101 kg bylo po několika pokusech s „osvědčenými dietami“ brzy 115 kg a k tomu vysoký tlak i v nepřítomnosti tchýně.
Šatní skříň se proměnila v „second hand“ a v obchodech se prodavačky marně snažily něco tak neforemného odět.  Ale problém se vždy zase nějak vyřešil. Předepsali mi léky na úpravu krevního tlaku, cholesterol, bolesti nohou měly vyřešit zvýšené dávky hořčíku. Ale, vy osmdesátikiloví neobézní, zkuste si vzít vestu s 35 kg a vydržet v ní 24 hodin denně celý týden, měsíc, rok ... To bude fyzička až ji sundáte! A já jsem ji sundat nemohl, ať jsem dělal, co dělal. Vrcholem byla poslední dovolená u moře. Zprvu jsem si pochvaloval, jak se krásně vznáším ve vlnách a dobře se mi plave. Jenom do chvíle, než jsem nasadil brýle a šnorkel a snažil se potopit. Plaval jsem na hladině jako prázdný sud od piva a podvodní svět jsem celou dovolenou pozoroval pouze z hladiny.
Po návratu domů jsem již  opět listoval v chytrých knihách  a dietních doporučeních z lékařských ordinací a poraden.  Vzal jsem na pomoc i internet. Jedné noci mě probudil sen o časech, kdy jsem bez problémů šplhal po laně bez přírazu ke stropu tělocvičny. Zasedl k počítači a hledal.
Nekonečné cesty světové sítě mě záhadně rychle přivedly  k nabídce pomoci výživového poradce. Snad to byla vyšší moc, či osud. Nebudu dál napínat.  
Pod  velmi fundovaným vedením paní Jany Pacánkové,  zdolávám během končícího 6. měsíce 10. kilo a připravuji se na oslavu opětovného získání „do-century“  (pro mladší 1 cent je starší označení pro 100 kg).  A v čem vidím ten zázrak? Je to jako ve sportu. Rekreačně můžete dělat téměř jakýkoliv sport. Pokud ale máte vyšší cíle a sportujete závodně, neobejdete se bez trenéra. A snižování nadváhy snese srovnání se závodním sportováním. Potřebujete rady,  upozorňovat na chyby i potřebnou dávku povzbuzení. A po celou dobu vstřebáváte nenásilně nové znalosti ze zdravé výživy, která se pro vás stává samozřejmostí. Měl jsem to štěstí, že jsem takového trenéra v paní  Janě Pacánkové poznal a získal. Dovede dobře zhodnotit vaše stravovací zlozvyky,  přátelsky doporučit nové zásady, recepty i celé jídelníčky (a nenadává vám jako jistá dáma televizním pořadu). A stále víte proč a k čemu je to dobré, či naopak.
A výsledky? Nečekané a ohromující. Kila nejsou všechno. Opět se mi rozšířil šatník, začal jsem znovu používat šněrovací boty (bez potápění), na duši i na těle jsem omládl snad o 10 roků. Když mě nikdo nevidí, zase běhám přes 3 schody, hořčíkové tabletky přidávám květinám, prý jim to prospívá. Tlak se vrací do normálu, nálada se mi zlepšila tak, že si začínám rozumět i s tchýní.     

Jaroslav H.



Zpět